Nachádzate sa tuAkustičtí mistři

Akustičtí mistři


petiar 09 apríl 2003

Booklet CD Acoustic ColoursO tom, že vzniká deska Acoustic Colours jsem ani netušil, člověk opravdu nemůže vědět všechno. Když se ale v nabídce pořadů v Brně objevil její křest, neváhal jsem ani na minutu. U toho musím být! Pod projektem byla podepsána jména čtyř excelentních muzikantů Michal Vavro – Stano Palúch – Juraj Griglák a Luboš Novotný. Michal Vavro (kytara) a Stanislav Palúch (housle) se spolu objevují v sestavě Teagrassu, trojice Palúch, Griglák (basa), Novotný (dobro) pak na posledním albu (a šňůře) Roberta Křesťana. Pro křtící koncert Luboše Novotného nahradil Peter Szabados, který patří do dobristické špičky už také přinejmenším dvacet let.Podobný pocit jako já, že si to rozhodně nesmíme nechat ujít, měl zřejmě v Brně kdekterý muzikant, takže ve středu 22. ledna se v Ernově sále sešlo publikum sestávající asi tak z 80% z významných či perspektivních muzikantů, zbytek pak činili hudební publicisté. Kdybychom si chvíli hráli na společenskou rubriku, měl bych teď jednoduchou práci s výčtem celebrit. Takto snad jen pár jmen: Křesťan, Ulrychová, Šenkyříková, Hromčík, Hulán, Krajíček, Král, Kotas (ten seděl dokonce na zvukařské židličce). Pojďme ale raději ke koncertu. Hostem a předskokanem byla Žofie Kabelková, která se pomalu propracovává k prvnímu albu a několik písniček má už udělaných se Stano Palúchem. Jeho citlivý a nepředimenzovaný doprovod pod základními částmi písničky a na druhé straně excelentní mezihry, které umocňují jejich náladu, to byl vhodný předkrm před očekávaným hlavním chodem, musím ale přiznat, že mne příjemně překvapilo i několik nových Žofčiných věcí (dvě zahrála sama). Zvlášť silně na mne zapůsobily ty, ze kterých jsem měl grapový pocit. Tedy že v nich je spousta vyvážené kultivované nahořklosti, která tak trochu sládne a je šťavnatá a oblá a posmutněle krásná s jemně melancholickým úsměvem.
Pak už přišlo kvarteto muzikantů, kteří bez dlouhých řečí odehráli základ své nové desky. Většina kompozic je Vavrových, k nim přidali jednu úpravu slovenské lidovky a jako druhý přídavek standard Sweet Georgia Brown. Ani s křtem (nebo uvedením alba do života) nenadělali zbytečně mnoho rozruchu, krstnou mamou byla Helena Bretfeldová, která zejména Teagrass sleduje od jeho počátků zvlášť bedlivě a organizuje i Bluegrasssové dílny, na kterých pánové berou účast.
Zařadit projekt Acoustic Colours nějak žánrově přesněji je asi složité. Je to prostě radost z hraní čtyř skvělých muzikantů. Něco v něm je z bluegrassu, něco z jazzu, hodně pravdy by měli i ti, kteří by tvrdili, že patří do odnože New Acoustic Music a některé tituly (třeba Sabath) by asi docela rádi adoptovali i ctitelé World Music. Co je podstatné: muzika šlape, party všech nástrojů jsou čitelné a všechny dostávají prostor k sólovému vyniknutí, jednotlivé skladby mají jasně odlišitelný charakter, jednotlivé motivky jsou nápadité a kompozice mají švih a spád od začátku až do konce. Zdá se, že naše poměrně zklidnělé folk&countryové mechoví postupně prorůstá podhoubím muzikantů (ne vždy nutně nové generace), kteří přináší náladovou muziku k poslouchání a radosti (sem patří projekty KK Bandu, Hromčíka, Hulána a Maliny, Mandoliner in Time a další mandolínové radosti, Martin Stehlík nebo Dalibor Cidlinský jr. se svými banjovými projekty a další a další skvělí muzikanti). Nemyslím si, že za patnáct let to bude většinová muzika, ale myslím si, že bude mít poměrně dost posluchačů a že se budou se zájmem vracet k těmto projektům. Ze čtyř pánů na pódiu jsem o schopnostech tří z nich věděl už dlouho, nováčkem pro mne byl Juraj Griglák, o kterém jsem neslyšel, dokud se neobjevil v Křesťanově týmu. Přitom je to naprosto excelentní jazzový kontrabasista, kterého byla radost poslouchat i sledovat a jeho kontrabasová sóla měla smysl a byla rovnocenná ostatním, nešlo tedy o žádné – nosí se to, tak i náš kontrabasista si něco zahraje sám. Čistá a technicky náročná hra Mišo Vavra na kytaru se spoustou přesně znějících krátkých tónů v rychlých bězích mne nepřekvapila, těšil jsem se na ni už z domova, dlouhé tóny si pak dělili Stano Palúch a Peter Szabados. Palúch už má pověst bravurního houslisty, kterého lákají na své projekty mnozí, a myslím si, že jeho výkony (studiové i koncertní) si nedá ujít v nebi ani takový Grappelli. Nevím, nakolik je šance, že se tento projekt objeví na dalších koncertech, ale pokud byste něco podobného viděli na plakátech, neváhejte, stojí to za to, i když vlastní vystoupení kvarteta trvalo zhruba jen tři čtvrti hodinky.

Jiří moravský Brabec

koncert spojený se křtem nového CD „Acoustic Colours“ Vavro/Palúch/Novotný/Griglák), Ernův sál, Brno, 22. 1. 2003

Článok je prevzatý z časopisu Folk and Country s láskavým dovolením jeho redakcie.

Ak sa vám článok páčil, môžte ho poslať do vybrali.sme.sk alebo si prečítajte ďalšie články tohto autora.

Poslať autorovi správu



O autorovi

Obrázok používateľa petiar

Moja webstránka
http://petiar.sk

Skutočné meno
Peter Lachký

Môj profil

Moje články a komentáre môžu byť plné sarkazmu a irónie. Ale ak pekne poprosíte, podám vám vreckovku.

Najčítanejšie články za posledný mesiac

Najnovšie komentáre